Naučná stezka "Údolí Doubravy"
u Chotěboře

 

 


Řeka Doubrava vytváří na svém horním toku východně od Chotěboře (okres Havlíčkův Brod) pěkné skalnaté údolí. Mezi turisty nepatří mezi neznámá. Zpřístupňuje ho červeně značená cesta mezi železniční zastávkou Bílek (trať 238) a Chotěboří.

Skalami sevřené údolí řeky Doubravy začíná u obce Bílek. Doposud klidný, meandrující tok řeky se zde zařezává do ortorul a spadá v následujícím úseku četnými prahy i vodopády až k obci Sokolovec. V horní části tohoto údolí - na úseku 1340 m překonává řeka výškový rozdíl 55 metrů. Skalní výchozy v této části toku Doubravy je možno nalézt zejména na pravém břehu řeky (v souvislosti s ukloněním ploch foliace krystalických břidlic), zatímco na levém břehu jsou častější pozvolné stupňovité skalky.

Postupujeme-li údolím po proudu z obce Bílek zaujmou nás hned na začátku údolí asi 18 m vysoké skály na pravém břehu řeky. Nazývají se "Vláček" a mrazovým zvětráváním vzniklo pod nimi charakteristické úpatní suťovisko s balvany až 1,5 m velkými. V místě zvaném "Mikšova jáma", asi 1 km pod obcí Bílek, spadá Doubrava 1,5 m vysokým vodopádem do hluboké tůně. Skály zde vystupují přímo z řeky a dosahují ve dvou stupních výšky až 20 metrů. Asi 300 metrů pod Mikšovou jámou se nachází na pravém břehu skály "Hrádek". Jejich hradba je široká asi 70 metrů a maximální výška činí 20 metrů. Pod nimi leží opět úpatní suťovisko sahající až k řece. Nedaleko po proudu stojí nevysoká skála "Doupě", která je zajímavá stropovitým převisem s přesahem až 2 metry.

Údolí se v této části výrazně zužuje a stává se skalnatější. Tento úsek epigeneticky zaříznutého údolí Doubravy je nejzajímavější. Řeka zde vytvořila v prokřemenělých ortorulách úzkou nepřístupnou soutěsku zvanou "Koryto". Soutěska je široká pouze 4 metry a skály, vystupující přímo z řeky, mají výšku až 15 metrů. V soutěsce překonává Doubrava převýšení dvěma vodopády, vysokými 2 a 2,5 metru. Pod oběma se vytvořily hluboké tůně. Délka soutěsky je přibližně 200 metrů. U dolního konce "Koryta" se vyvinul evorzní činností řeky dokonalý obří hrnec o průměru 120 cm a hloubce 35 - 105 cm. Dnes je 1 m nad vodní hladinou. Je tedy vidět, že řeka se do podloží stále zařezává.

Po dalších 150 m se zvedá z říčního zákrutu do výšky více jak 40 metrů nejvyšší skála v údolí "Sokolohrady". Na vrcholu, kam nás zavede turistická stezka, je upravená vyhlídka. Při troše zvídavosti nám neujdou pozůstatky hradu ze 13. století - obranné valy. Tato skála je také intenzivně horolezecky využívaná, zejména horolezci z Chotěboře.

Na protějším, levém břehu Doubravy se nad koruny smrků vypíná jediná skalní věž oblasti, nazvaná "Čertův stolek". Údolní stěna dosahuje výšky asi 30 m, vrchol je turisticky zpřístupněn. Pod Čertovým stolkem se mrazovým zvětráváním vyvinulo nejrozsáhlejší kamenné moře v údolí Doubravy. Balvany zasahují až do říčního toku. Nižší skalní útvary nás doprovází až k silničnímu mostu u Horního Mlýna.

Koncem roku 1993 byla v údolí realizována naučná stezka. Její trasa je prakticky totožná s červeně značenou turistickou stezkou, jejíž průstup byl popsán v tomto článku. Pořadí zastávek je ovšem opačné od popsaného směru - vstupní informační tabule je umístěna u Horního Mlýna a poslední zastávka u obce Bílek. Trasa naučné stezky "Údolí Doubravy" je v terénu značena šikmým zeleným pruhem v bílém čtverci a má celkem 9 zastávek při celkové délce 4,5 km. Text jednotlivých zastávek však nenajdeme na tabulích v terénu (jak je obvyklé jinde), ale v tištěném průvodci vydaném Správou CHKO Železné hory, Zámek, 538 25 Nasavrky. Do nedávna bylo nutné si o tohoto tištěného průvodce (rozsah 12 stran) na adresu správy CHKO Železné hory napsat. Takovýchto nadšených turistů však mnoho nebylo. Proto od konce srpna 1995 mohou návštěvníci využít nově instalovaných informačních panelů (u Horního Mlýna, pod Sokolohrady a u Bílku), kde je zkrácená verze průvodce naučnou stezkou volně k dispozici a mohou ji tedy nejen využít přímo na trase NS, ale také si ji vzít domů. Ti nejnadšenější se také mohou "zvěčnit" v návštěvnické knize naučné stezky.

 

©  Vladimír Lemberk

 

 



Za vysoké vody jsou vodopády jen stěží vidět.

 

 

 

ZPĚT na publikace         NAHORU       ZPĚT na úvod